6. února letošního roku by oslavil sto let od svého narození Pramoedya Ananta Toer (1925–2006), celosvětově nejslavnější indonéský prozaik. Výročí tohoto oceňovaného i kontroverzního spisovatele připomínáme zveřejněním dopisu překladatele a indonesisty Miroslava Oplta do časopisu Světová literatura.
Pramoedya Ananta Toer patří k nejvýznamnějším současným indonéským spisovatelům. Narodil se roku 1925 v Bloře na východní Jávě, kde žil až do japonské okupace. Pak pracoval jako novinář, v době revoluce 1945–1947 byl válečným zpravodajem divize Siliwangi. V roce 1947 byl Holanďany zajat a uvězněn v Bukit Duri, kde strávil dva a půl roku, kdy bylo Nizozemí nuceno uznat nezávislost Indonésie. Ve vězení napsal velkou část dvojdílného románu Ochrnutí, odehrávajícího se právě v holandském vězení, dokončil rukopis románu Štvanice a většinu povídek ze sbírky Krůpěje revoluce. Do období boje proti Japoncům patří i novela Na břehu řeky Bekasi, jejíž český překlad vydalo Naše vojsko.
Když skončil boj za národní nezávislost, proniká do Toerova díla revoluce společenská. I když často neví kudy kam, i když spíš tuší, než ví, kde je jeho místo, dovede ostře kritizovat porevoluční společnost. Dostává se často do konfliktu s úřady, je znovu zatčen a uvězněn. Po propuštění vstupuje do řad pokrokových umělců sdružených v organizaci LEKRA. V roce 1965 byl Pram jako desetitisíce jiných zatčen a odvezen na ostrov Buru, kde prožil celkem čtrnáct let života jako vězeň. Teprve v roce 1979 byl propuštěn a je opět na svobodě. V roce 1980 vyšel první díl jeho tetralogie, napsaný ještě za jeho internace, nazvaný Země člověka. Kniha je v Indonésii zakázána, ale vyšla v Holandsku, a byla dokonce navržena na Nobelovu cenu.
Novela Korupce, kterou doporučuji k vydání ve Světové literatuře, vyšla v roce 1954 v časopise Indonesia a patří k těm Toerovým pracím kritizujícím indonéskou společnost. Je to příběh malého, bezvýznamného úředníčka, který se dá cílevědomě cestou korupce, dopracuje se vytčeného vrcholu, odkud je pád velmi bolestný. Novela má asi 6 AA, ale je možno ji zkrátit asi na 4 AA. Text mohu dodat do konce roku 1989.
Miroslav Oplt
Koncept dopisu z pozůstalosti Miroslava Oplta (1923–1998), zakladatelské osobnosti české indonesistiky, vznikl na konci 80. let, kdy Oplt zamýšlel přeložit jednu z nejznámějších knih Pramoedyi Ananty Toera (1925–2006), novelu Korupsi (1954). Skrze nabídku překladu pro dvouměsíčník Světová literatura (1956–1996) hodlal navázat na svou překladatelskou činnost z 50. a 60. let; podobně jako v případě zmíněné prózy Di Tepi Kali Bekasi (1951, č. 1962), jejíž originál je výrazně delší než český překlad, přičem navrhuje překladatelsky poněkud svérázné krácení o třetinu autorských archů.
Tento dopis však, podobně jako nakladatelské plány na edice moderní indonéské poezie a indonéského folklóru z 50. let, zůstal – snad i kvůli zdravotním důvodům – jen pomníkem nenaplněných ambicí, jakkoli zařazení dopisu do desek s nápisem „Odevzdané články“ naznačuje, že minimálně k nabídce překladu došlo. Pramoedyovo dílo tak vedle jedné knihy zůstává česky dostupné „jen“ v dalších třech povídkách a jedné reportáži, které v 60. a 70. letech přeložili Miroslav Oplt a Zorica Dubovská (podrobnější bibliografické údaje viz zde).
Doplňme ještě dobový kontext s přesahem k dnešku: Indonésie na přelomu 50. let a 60. let minulého století směřovala silně doleva, kdy zmíněná LEKRA představovala výraznou organizaci napojenou na komunistickou stranu a Pramoedya v ní měl značný vliv. Mnozí z kritiků LEKRY a režimu prezidenta Sukarna, například spisovatelé Mochtar Lubis nebo Rendra, v té době kvůli svým postojům nesměli publikovat. Po roce 1965, kdy došlo k radikální změně režimu a Indonésie se od levicové politiky odvrátila, byli stíháni naopak všichni ti, kteří měli spojitost s levicí a komunistickou stranou – včetně Pramoedyi.
Když pak byl v 90. letech Pramoedya nominován na významné literární ocenění od filipínské nadace, výše zmínění autoři i další kritici se proti tomu rázně postavili. Vzniklá petice vyjadřovala rozhořčení z jeho někdejších činů a politických vazeb; Pramoedya byl obviněn z oportunismu a obětování jiných pro vlastní prospěch. Další skupina autorů se ho však zastávala – a tento spor tak představuje jeden z dílků mozaiky širšího střetu o vnímání, výklad a interpretaci indonéských dějin.
Text Opltova dopisu drobně uzpůsobujeme nynějšímu pravopisu. Nepřesné názvy „Holandsko“ a „Nizozemí“ ponecháváme v původní podobě.