Novým vládcem Malajsie je pohádkově bohatý johorský sultán

07. 02. 2024

Tomáš Petrů

Zastavit „arabizaci“ místního islámu, potlačit korupci a vybudovat vysokorychlostní železnici do Singapuru – to jsou jen některé z plánů Ibrahima Iskandara, který byl na konci ledna 2024 jmenován v pořadí sedmnáctým králem této federativní monarchie v jihovýchodní Asii.


Miliardář, který miluje Ferrari a Instagram, vlastní soukromou armádu a ve své sbírce má automobil od Hitlera. Tak zní některé novinářské zkratky o novém králi Malajsie. Je jím sultán Ibrahim Iskandar, dědičný vládce sultanátu Johor[1], nejjižnějšího svazového státu na Malajském poloostrově. Ten byl jmenován do funkce 31. ledna 2024 za přítomnosti premiéra Anwara Ibrahima a členů všech devíti královských rodin Malajsie. V čele této 33milionové jihovýchodoasijské země bude následujících pět let. Ta se může pyšnit unikátním politickým zřízením: Jde o volenou federální konstituční monarchii, kde pozice krále rotuje. S tím je spojeno několik specifik. Malajsijskou federaci tvoří 13 svazových států, z nichž pouze čtyři nejsou monarchiemi a v jejich čele stojí guvernéři.[2]

Politická mapa Malaisie

Všech ostatních devět dílčích států jsou monarchie a právě z řad jejich panovníků je jednou za pět let volen nový malajsijský král, oficiálně zvaný Yang di-Pertuan Agong, doslova „ten, který je nejvyšším pánem“. Teoreticky, jednou zhruba za 45 let je tak králem obvykle jmenován představitel svazového státu, který je, lidově řečeno, právě „na řadě“.  Pokud je některý z místních vládců dostatečně dlouhověký, může stanout na malajsijském trůně dokonce dvakrát za život. Tím jediným doposud byl kedažský sultán Abdul Halim, který byl poprvé jmenován „Agongem“ v roce 1970 a následně v roce 2011. Někteří místní panovníci naopak to štěstí stát se nejvyšším vládcem země nemají, jelikož nejsou v čele svého malého „království“ v tu správnou dobu. Tento systém, zavedený po získání nezávislosti v roce 1957, nicméně umožňuje alespoň částečnou rotaci a tím pádem co největší zapojení místních monarchů do správy celé Malajsie.

17. král Malajsie Sultan Ibrahim Sultan Iskandar

Čerstvě zvolený malajsijský král Ibrahim Iskandar přebírá zemi v době relativního ekonomického i politického zklidnění po pandemii covidu-19 a vládních krizích v letech 2020 a 2021. Vypjatost oné éry dokládá fakt, že během pětiletého mandátu předchozího krále Abdullaha se v premiérském křesle vystřídali hned čtyři politici. To je v Malajsii, kde předchozí premiéři setrvali ve funkci mnohem déle, například Mahathir 22 let nebo Najib Razak devět let, dost neobvyklé.

V Malajsii má král spíše symbolické postavení jakéhosi otce národa a ochránce malajské kultury. Ovšem z pozice nejvyšší autority, která mu dle ústavy náleží, může v kritických okamžicích zasáhnout i politicky. Tak, jak z výše popsaných důvodů musel učinit předchozí král Abdullah Pahangský, jenž během krátké doby osobně odvolal dva předsedy vlády a jmenoval jejich nástupce v době vleklé parlamentní krize v letech 2020-2021. Tím byl vytvořen precedens aktivnějšího zapojení hlavy státu do vrcholné politiky, do té doby v zemi neznámý. V něm hodlá pokračovat i nový „Agong“, což zaručuje i jeho rázná povaha, jež mu nedá spokojit se s pouhou ceremoniální rolí. Ibrahim Iskandar to potvrdil v prosincovém rozhovoru, kdy zdůraznil, že nehodlá být „loutkovým králem“ a bude aktivně bojovat proti korupci a za sjednocení náboženstvím a etnicitou rozděleného malajsijského národa. Dá se tak očekávat, že díky síle své osobnosti a váze svého úřadu bude podporou progresivnímu premiérovi Anwaru Ibrahimovi, který čelí urputné snaze opozice, vedené islamistickou stranou PAS, jeho vládu svrhnout.

V čele Johoru, jednoho z nejstarších a nejdůležitějších států na Malajském poloostrově, stojí Ibrahim od roku 2010. Ve svém království je velice oblíben, jelikož se dlouhodobě zajímá o blahobyt svých obyvatel, mezi něž pravidelně vyjíždí na motocyklu Harley-Davidson. V Johoru také nikdy netoleroval diskriminaci ne-muslimské menšiny a je otevřeným kritikem plíživé „arabizace“ místního islámu a potažmo celé malajsijské multikulturní společnosti. Sunnitští muslimové představují 60 procent populace a islám je v Malajsii oficiálním náboženstvím, ovšem jsou zde také další miliony lidí, především mezi etnickými Číňany a Indy, kteří vyznávají buddhismus, hinduismus, taoismus, konfuciánství, různé podoby křesťanství a také přírodní náboženství.

Nově jmenovaný král Ibrahim Iskandar zároveň patří k nejbohatším mužům země. Hodnota jeho majetku se odhaduje na 5,7 miliardy amerických dolarů. Ten zahrnuje lukrativní pozemky v Singapuru v hodnotě čtyř miliard USD a téměř čtvrtinu akcií mobilního operátora U Mobile. Dále investoval do kontroverzního developerského projektu „chytrého“ města Forest City, financovaném čínskou společností Country Garden, který měl těžit z blízkosti nedalekého Singapuru. Možná i proto jeho strategické plány zahrnují obnovení projektu rychlostní železnice mezi hlavním městem Kuala Lumpur a Singapurem, jehož realizace by mohla stagnující Forest City oživit. Panovníkovy obchodní transakce tak vyvolávají dohady, zda se nemohou stát předmětem konfliktu zájmů. To sultán popírá s tím, že si přece potřebuje vydělávat na živobytí jako každý občan Malajsie, jelikož Ibrahimovi státní apanáž v přepočtu zhruba 130 tisíc korun měsíčně určitě stačit nebude. Pravda, na chod vladařského dvora a údržbu soukromých leteckých a automobilových flotil to stačit nebude. Vedle kritiky, že vládnoucí monarchové by neměli podnikat, ovšem zaznívají i hlasy, které sultánův zápal pro byznys a megaprojekty vítají, jelikož právě rychlovlak mezi KL, jak místní přezdívají svému hlavnímu městu, a Singapurem by ekonomickému rozvoji regionu velmi napomohl.

Sultán Muhammad V. Kelantanský

Zajímavý je také sultánův etnický původ, jeho matkou byla totiž Angličanka, vlastním jménem Josephin Ruby Trevorrow. Mít za ženu Evropanku ovšem není mezi místními vladaři vůbec nic neobvyklého, například sultán Kelantanu Muhammad V. má od r. 2010 za manželku dokonce Češku (vlastním jménem Jana Jakoubková), kterou v roce 2022 oficiálně jmenoval svou královskou chotí s titulem Sultanah Nur Diana Petra Abdullah. Muhammad Kelantanský se ovšem s jednou evropskou manželkou nespokojil a v roce 2015 se oženil podruhé, a to s Ruskou jménem Oksana Voevodina, bývalou Miss Moskva. V r. 2016 na Muhammada V. jakožto sloužící kelantanského monarchu připadlo kralování celé Malajsii, ovšem kvůli skandálnímu průběhu manželství a následnému rozvodu z postu nejvyššího v roce 2019, ještě před završením svého mandátu, odstoupil. K něčemu takovému došlo v historii systému rotační volby krále, zavedeném v roce 1957, poprvé. Jeho zapuzenená ruská manželka tvrdí, že s ním počala syna, sultán to však popírá. Jmenování jeho první, české manželky oficiální chotí a sultánou před dvěma lety tak vyvolává dohady, zda to nemělo být gesto na usmířenou po bouřlivém vztahu s ruskou modelkou. Aby zajímavých svazků nebylo u kelantanského dvora málo, sultánův mladší bratr Tengku Fa´iz, pojal za ženu švédskou dámu oficiálním jménem Che Puan Sofie Louise Johansson Petra, se kterou má ročního synka.

Manželka kelantanského sultána Nur Diana Petra Abdullah, rodným jménem Jana Jakoubková

Vraťme se však k nově jmenovanému králi. Ibrahim vystudoval vojenské školy v Malajsii a v USA, díky čemuž má kompletní výcvik jako armádní, letecký i námořní důstojník. Je také jediným z malajsijských monarchů, který má k dispozici soukromou milici. Rád jezdí ve Ferrari a také se pyšní malou leteckou flotilou a sbírkou 300 luxusních veteránů. Jednoho z nich měl jeho praděd obdržet darem přímo od Adolfa Hitlera. Jeho manželka Raja Zarith Sofiah vystudovala Oxford a je autorkou a ilustrátorkou knih pro děti a mají spolu šest dětí. Zajímavé jsou také vzájemné vazby mezi jednotlivými malajskými monarchy. Sestra nově jmenovaného vládce Ibrahima Iskandara jménem Azizah Aminah Maimunah Iskandariah je totiž manželkou jeho předchůdce na malajsijském trůně Abdullaha Pahangského, a tudíž byla až do minulého týdne oficiální královnou-chotí (Raja Permaisuri Agong), a nadále zůstává sultánou-chotí v Pahangu. Nedávno odstupující král a jeho nástupce jsou tak švagři. Dlužno říci, že končící královský pár se v Malajsii těší velké oblibě a jak napsali na své profily sociálních médií někteří občané, králem a královnou v srdcích Malajsijců zůstávají i nadále. Je však dost pravděpodobné, že podobně si svůj lid na postu nejvyšším získá i johorský sultán.

Pro budoucnost Malajsie jsou však stěžejní královy záměry zajistit zemi politickou stabilitu, ekonomickou prosperitu a harmonii mezi etnickými a náboženskými komunitami. To jsou všechno úkoly velmi nelehké a můžeme si klást otázku, zda i osobnost takové autority, jakou král Malajsie bezesporu je, má aspoň minimální šanci hluboce zakořeněné problémy vyřešit. Podle mého názoru je k tomu zapotřebí společné vůle mnoha složek celé malajsijské společnosti a ta zatím bohužel chybí.

Tomáš Petrů
Autor je indonesista, pracuje v Orientálním ústavu AVČR a v Ústavu asijských studií FF UK.


[1] Johor, johorský vyslovujeme jako –džohor-, -džohorský-.
[2] Z uvedených devíti svazových států, které jsou současně monarchiemi, je sedm sultanátů – Kedah, Kelantan, Terengganu, Perak, Pahang, Selangor a Johor. Malý stát Perlis je královstvím a v jeho čele stojí raja. Poslední z nich, Negeri Sembilan, je elektivní monarchií, jejíž vládce označovaný jako Yang di-Pertuan Besar („ten, který je velkým pánem“) je volen radou místních hodnostářů. Většina z těchto států má dlouho dynastickou tradici již od středověku, například Kedah, Johor či Pahang. Jiné ale vznikly později, jako Selangor v 18. století nebo Perlis až r. 1843 odštěpením od Kedahu. Všechny leží na Malajském poloostrově. Další čtyři státy, v jejichž čele nestojí monarcha, nýbrž guvernér jmenovaný králem s titulem Yang di-Pertua Negeri („ten, kdo je ustanoven vůdcem své země“), jsou Pulau Pinang (Penang), Melaka, Sabah a Sarawak. Poslední dva jmenované leží na severu ostrova Borneo. Třináct svazových států doplňují tři tzv. federální teritoria: Kuala Lumpur (hlavní město), Putrajaya (sídlo vlády) a Labuan, ležící na ostrově nedaleko Sabahu.