Květnové volby v Thajsku – politická událost století?

07. 06. 2023

Tomáš Petrů

Parlamentní volby, které se v Thajsku konaly 14. května 2023, mají šanci stát se stát se nejdůležitější politickou událostí v zemi od poloviny 70. let 20. století, kdy prodemokratické hnutí poprvé svrhlo vládnoucí vojenský režim. Vítězem se v tomto volebním klání stala pokroková strana Kupředu (v angličtině známá pod názvem Move Forward Party, MFP), která získala 151 z 500 křesel v dolní komoře parlamentu. Strana kandidovala s plánem reforem, jejichž cílem je omezit pravomoci vojensky podporovaného establishmentu, který zemi vládne od roku 2014, kdy se převratem chopil moci.


Volby znamenaly neúspěch pro Puea Thai (Strana Thajců), populistickou stranu spojenou s bývalým premiérem Tchaksinem Šinawatrou, který žije v nuceném exilu. Puea Thai očekávala, že získá 200 volebních okrsků a povede novou vládu, místo toho však skončila až druhá se 141 okrsky.

MFP zvítězila ve 32 z 33 okrsků v Bangkoku, přičemž v tom třiatřicátém prohrála o pouhé čtyři hlasy. MFP se rovněž prosadila na thajském Severu, který je tradiční baštou Puea Thai, když získala většinu křesel ve třech největších provinciích regionu. Výsledek naznačuje, že voliči už mají dost dlouhotrvajícího soupeření mezi Tchaksinovou populistickou a monarchisty podporovanými armádou. Reformní program MFP evidentně nabídl populárnější alternativu a thajská politická scéna nyní vypadá úplně jinak než před květnovými volbami.

Díky složitým parlamentním procedurám v Thajsku ovšem bude trvat několik měsíců, než se nová vláda zformuje a převezme moc. Návrhy MFP na strukturální reformu jsou v thajském politickém kontextu dost radikální a zároveň polarizující; MFP tak bude čelit značné opozici v parlamentu a senátu. Zdá se však, že čas i voliči jsou na straně reforem. Ať už příští vládu povede kterákoli z hlavních stran, konzervativní vláda premiéra Prajutcha Čan-oči podporovaná armádou s největší pravděpodobností skončí a reformní myšlenky budou stále více formovat veřejnou politiku a debatu. Podle některých komentátorů došlo k zásadní změně, na druhé straně však význam volebního výsledku nelze přeceňovat, jelikož jmenování předsedy vítězné strany premiérem mohou ještě zabránit členové senátu, kde mají většinu právě monarchisté.

Lídrem vítězné strany MFP je 42letý politik a obchodník Pita Limjaroenrat, mj. absolvent Harvardu, který voliče zaujal svým plánem na reformu pravomocí armády a dalších nevolených státních institucí, jež v důsledku svého značného vlivu na chod země představují překážku pro její demokratizaci. Reforma mj. zahrnuje návrhy na kontrolu obranných rozpočtů, zrušení branné povinnosti, reformu soudního systému, decentralizaci daňové správy a demonopolizaci některých průmyslových odvětví. MFP si rovněž klade za cíl zvýšit mzdy a rozšířit sociální dávky, což jsou opatření, která by podle odhadů ekonomů stála 3-4 % HDP. MFP hodlá tyto náklady pro státní pokladnu kompenzovat zvýšením daní pro podniky a bohaté, z nichž mnozí v současnosti platí na dani z příjmu fyzických osob naprosté minimum.

MFP vytvořila koalici se svými dosavadními soupeři Puea Thai a dalšími stranami, čímž získala pohodlnou většinu 313 z 500 poslanců ve sněmovně. Národní volební komise má na potvrzení výsledků až 60 dní, poté se sejde parlament, aby novou vládu schválil. A právě zde leží největší hrozba pro naděje vítězné progresivní koalice. Do procesu potvrzení nového předsedy vlády ve funkci je totiž zapojeno také 250 senátorů, které v roce 2019 jmenovali odcházející vojenští vládci Thajska, a většina z nich tak logicky nebude reformy směřující k politickému oslabení armády vítat.

Aby se Pita stal premiérem, bude muset koalice získat nejméně 376 z celkových 750 křesel v obou komorách. Vedle opozice vůči eliminaci role bezpečnostních sil také mnozí určitě odmítnou nejkontroverznější bod platformy MFP – reformu thajského zákona lèse-majesté neboli článku 112 trestního zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody za hanobení monarchie.

Pokud si však Pita a jeho koalice nakonec zajistí podporu v obou komorách parlamentu, bude nová thajská vláda po delší době opět plně v rukou civilních politiků. To bude vítaná změna v zemi, která během posledního století zažila 13 úspěšných a devět zmařených armádních pučů. Takový posun by posílil postavení Thajska na mezinárodní scéně a jeho vztahy s hlavními světovými mocnostmi, včetně Spojených států, svým dlouholetým spojencem. Lídr MFP Pita mj. trvá na tom, že by Thajsko mělo hrát výraznější roli ve světovém dění s tím, co jeho strana nazývá zahraniční politikou založenou na pravidlech (rule-based foreign policy). Kandidát na premiéra též prohlásil také, že Thajsko by si nemělo vybírat strany nebo se příliš přiklonit k jedné velmoci.

Ve vzduchu také visí revize vztahů Thajska s Čínou, které se během desetiletí vlád podporovaných armádou slibně rozvíjely. Lídři vítězné frakce kromě jiného plánují i přísnější kontrolu armádních akvizic, mezi něž patří také plán dosavadní vlády na nákup námořních ponorek čínské výroby. Ten značně narušil státní rozpočet, tudíž ho v případě naplnění jejich volebního úspěchu čeká „stopka“. Lze také očekávat, že Thajsko přehodnotí svůj postoj k Myanmě, kde byla tzv. tichá diplomacie odstupující vlády považována za příliš vstřícnou vůči brutální barmské juntě. A pokud bude Pita nakonec zvolen premiérem, mohl by se projevit jako odvážný a výmluvný státník nadregionálního významu – prohlašuje totiž, že chce přispět ke zviditelnění Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) na světové scéně. Vzhledem k tomu, že Thajsko je přes své dosavadní politické uspořádání stále nejdemokratičtější zemí pevninské jihovýchodní Asie (a nyní existuje reálná šance na další zlepšování této situace), byla by tato jeho ambice velmi žádoucí, jelikož podobná výrazná postava v regionální politice dosud chybí.

Ať už bude výsledek parlamentních vyjednávání jakýkoli, jedna věc je v současné době jistá: Pravomoc thajského Senátu schvalovat premiéra vyprší v březnu 2024. V zásadě jedinou možností, jak zachovat status quo Senátu, tak je, že armáda provede další převrat a změní ústavu. To není příliš pravděpodobné, ovšem, vezmeme-li v potaz dosavadní historii země, ani zcela vyloučené.

Závěrem lze s opatrným optimismem konstatovat, že čas nahrává spíše vítězné straně Kupředu/MFP a rychle rostoucímu počtu voličů, kteří žádají zásadní reformy thajské monarchie. Velká část voličské základny MFP je totiž mladší 40 let a nezdá se, že by byli motivováni populistickými programy tradičnějších thajských stran. MFP Pity Limjaroenrata této voličské nálady umně využila a vytěžila z ní volební vítězství, a to především díky svému odvážnému plánu strukturálních změn. Hlavním úkolem tak nyní zůstává získat podporu pro designovaného premiéra u konzervativní opozice v obou komorách parlamentu. To není z výše uvedených důvodů úplně lehký úkol, držme však Thajsku palce.